Zvukové jevy

(výpisek z učebnice a jiné zajímavosti pro žáky k probíranému tématu)

Náš svět je plný zvuků. Některé jsou příjemné (např. hudba) jiné nepříjemné (např. burácení hromu).

Jak vlastně vzniká zvuk?

Zvukový rozruch (zvuk)

Abychom slyšeli zvuk musí existovat:

Zvuk

je podélné vlnění s frekvencí od 16 Hz do 20 kHz
toto vlnění vyvolává v lidském uchu sluchový vjem – slyšíme ho
zdrojem zvuku jsou nejčastěji kmitající tělesa (kmitající těleso stlačuje a zřeďuje vzduch, vzniká podélné vlnění – zvuk, který se šíří do okolí)
různé zvuky vznikají podle toho, jaký je tvar a velikost kmitajících těles, jak jsou pružná a jak jsou rozkmitána

jestliže zvuk vzniká nepravidelným chvěním (neperiodickými kmity) tělesa, vnímáme jej jako hluk (např. vrzání, šramot, hukot), většinou jsou lidskému uchu nepříjemné
jestliže zvuk vzniká pravidelným chvěním tělesa (periodickými kmity), vnímáme jej jako tón (např. hudební zvuk)
nejrůzněji zabarvené tóny vydávají např. hudební nástroje

Tělesa vydávající různé zvuky můžeme rozkmitat např.

údery (blána bubnu, struny klavíru)
drnkáním (struny kytary, harfy, mandolíny)
smýkáním (struny houslí, violy a violoncella)
trvalou deformací a drcením těles (trhání látky, mačkání papíru – zvuky většinou nepříjemné)
rychlým pohybem těles (prásknutí bičem, větrák)
prouděním vzduchu mezi blízkými pružnými tělesy (plátky v hoboji, klarinetu, saxofonu)
prouděním vzduchu kolem ostré hrany tělesa (varhany, píšťalky, flétny)
prudkou změnou tlaku (hrom, výstřel z pušky, otevření šampaňského)
stále se měnící silou (membrána reproduktoru – rozkmitána magnetickými silami, drnčení plechů u auta)

CITACE: viz. odkaz [k. 10 – fyzika], [obr. 313 – my jsme muzikanti]