Tepelné záření
OPAKOVÁNÍ:
- Rozžhavené těleso (např. vlákno žárovky) vysílá do okolí světlo (vnímáme ho zrakem), ale i tepelné záření (vnímáme ho tepelnými čidly v pokožce).
- Podobně jako světlo i tepelné záření prostupuje některými tělesy a některými je pohlcováno.
- Těleso které vysílá tepelné záření (např. žárovka, Slunce) je zdrojem energie záření.
- Energie se přenáší z jednoho tělesa na druhé (tělesa nejsou přitom v přímém kontaktu).
- Tělesa jsou od sebe oddělena prostředím které tepelné záření nepohlcuje nebo pohlcuje jen málo.
- Tepelné záření dokonale prostupuje vakuem (rychlost je stejná jako rychlost světla 3 . 108 m/s.)
- V každém jiném prostředí je rychlost tepelného záření menší.
Jestliže těleso pohlcuje tepelné záření, jeho teplota se zvyšuje, a tím se zvětšuje i jeho vnitřní energie.
Na čem závisí zahřátí tělesa při pohlcení tepelného záření?
Zvýšení teploty tělesa závisí na:
- teplotě
- vzdálenosti zdroje záření od tělesa
- barvě
- úpravě povrchu
Příklad (vzdálenost zdroje záření):
Ke svítící žárovce přibližujeme dlaň.
POZORUJEME že, dlaň se zahřívá tím více, čím více se blížíme k žárovce.
Příklad (barva a úprava povrchu):
Tři stejné laboratorní teploměry přikryjeme tenkými listy z různých materiálů (alobal, bílý papír, černý matný papír). Na všechny necháme dopadat tepelné záření z elektrické lampy.
POZORUJEME že, nejvyšší teplotu má teploměr přikrytý černým matným papírem a nejnižší teplotu má teploměr přikrytý alobalem.
Růžena KOLÁŘOVÁ, Jiří BOHUNĚK: Fyzika pro 8. ročník základní školy, dotisk 1. vydání, Havlíčkův Brod: nakladatelství Prometheus, spol. s.r.o., 2016. ISBN 978-80-7196-149-9
