Křemík – Si
| Cizojazyčné názvy | lat. Silicium |
| Skupina, perioda | 14. skupina, 3. perioda |
| Chemická skupina | Polokovy |
Křemík poprvé identifikoval roku 1787 Antoine Lavoisier jakožto složku pazourku a jiných křemíkatých hornin.
Je to nejvýznamnější polokov.
Výskyt:
- v přírodě se čistý nevyskytuje
- tvoří velké množství sloučenin
- nejvýznamnější sloučeninou je křemen (oxid křemičitý) – vyskytuje se v mnoha odrůdách např. křišťál
- další sloučeniny jsou křemičitany (jsou součástí hornin)
- nachází se i v lidském těle (zubní sklovina, kosti)
Vlastnosti:
- křehký
- není kujný
Výroba:
- v elektrických pecích z křemene za pomoci koksu
Použití:
- velmi čistý – výroba polovodičů ze kterých se dále vyrábějí elektronické součástky např. počítačové čipy
- výroba solárních článků
Josef MACH, Irena PLUCKOVÁ, Jiří ŠIBOR: Chemie pro 8. ročník – Úvod do obecné a anorganické chemie, 3. vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2014. ISBN 978-80-7289-543-4
