Názvosloví anorganických sloučenin (úvod)
Chemici používají k označování látek soubor pravidel – chemické názvosloví.
Tvůrcem českého názvosloví anorganických sloučenin profesor je Emil Votoček (1872-1950).
Anorganické sloučeniny mají názvy:
- jednoslovné (triviální) – voda (H2O), amoniak (NH3) atd.
- dvouslovné (složené z podstatného a přídavného jména) – oxid uhličitý (CO2), chlorid sodný (NaCl) atd.
Vzorec dvouprvkové sloučeniny je zapisován značkami obou prvků. Pořadí prvků v názvu je opačné než ve vzorci.
CaO
oxid vápenatý
Jednotlivé atomy ve sloučenině mají oxidační číslo. To vyjadřuje pomyslný náboj, který by atom získal rozštěpením molekuly. Oxidační číslo může být kladné nebo záporné.
Sloučené i nesloučené atomy stejného prvků (např. H2) mají oxidační číslo rovno nule.
Oxidační čísla vázaných prvků zapisujeme římskými číslicemi ke značkám prvků (vpravo nahoru).
Součet všech oxidačních čísel ve sloučenině je roven nule.
Příklady:
Oxidační čísla (záporná): např.
- oxidy -II
- sulfidy -II
- halogenidy je -I
Oxidační čísla (kladná): ke každému je přiřazeno zakončení přídavného jména v názvu sloučeniny (viz. tabulka)
Tyto koncovky je nutné se naučit zpaměti!
Josef MACH, Irena PLUCKOVÁ, Jiří ŠIBOR: Chemie pro 8. ročník – Úvod do obecné a anorganické chemie, 3. vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2014. ISBN 978-80-7289-543-4
obrázek (Emil Votoček): Autor: Ateliér Langhans – http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40555687
