Kyslík – O
| Cizojazyčné názvy | lat. Oxygenium |
| Skupina, perioda | 16. skupina, 2. perioda |
| Chemická skupina | Nekovy |
Roku 1772 Carl Wilhelm Scheele objevil kyslík a pojmenoval ho „ohnivý vzduch“. Objev byl však publikován až v roce 1777. Nezávisle na něm objevuje kyslík roku 1774 Joseph Priestley. Publikuje však svůj objev jako první. Roku 1779 Antoine Lavoisier navrhuje název „oxygen“.
Výskyt:
- nejrozšířenější prvek na Zemi
- je součástí vzduchu (21%)
- dvouatomové molekuly kyslíku O2, kyslík který dýcháme, je součástí nižších vrstev atmosféry
- tříatomové molekuly kyslíku O3 = tzv. ozon, nestálý plyn, který se snadno rozkládá, vzniká např. při bouřce
- ve sloučeninách (tvoří je téměř se všemi prvky) – voda, kyslíkaté kyseliny, oxidy, hydroxidy, organické látky aj.
Dýchání přízemního ozonu ve zvýšených koncentracích je zdraví škodlivé (tzv. nervový jed). Ozónová vrstva nás chrání před škodlivými ultrafialovými paprsky Slunce. Poškozují některé odpadové plyny (freony).
Vlastnosti:
- plyn bez zápachu a chuti
- není hořlavý, ale podporuje hoření
- způsobuje rezavění železa, kažení potravin a tlení dřeva
Použití:
- při výrobě oceli
- při řezání a svařování kovů (kyslíko-vodíkový plamen)
- plynný jako náplň do dýchacích přístrojů (v lékařství, hasiči, potápěči, …)
- kapalný jako raketové palivo
- ozon – k desinfekci vzduchu a vody (tzv. ozonizace)
- přepravuje se stlačený v ocelových lahvích (označených modrým pruhem)
Příprava a výroba:
- laboratorní příprava (z peroxidu vodíku 2 H2O2 —> 2 H2O + O2)
- průmyslová výroba (destilací kapalného vzduchu, částečně i elektrolýzou vody)
Významné sloučeniny:
- oxidy – nejrozšířenějším kapalným je voda (H2O), pevným oxid křemičitý (SiO2), plynným oxid uhličitý (CO2)
- kyslíkaté kyseliny – např. kyselina sírová (H2SO4), kyselina dusičná (HNO3) atd.
- soli – např. uhličitan vápenatý (CaCO3), síran vápenatý (CaSO4) atd.
- hydroxidy – např. hydroxid sodný (NaOH) atd.
Schéma koloběhu kyslíku
Josef MACH, Irena PLUCKOVÁ, Jiří ŠIBOR: Chemie pro 8. ročník – Úvod do obecné a anorganické chemie, 3. vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2014. ISBN 978-80-7289-543-4
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kysl%C3%ADk
